Závody ZOP
V sobotu 16.2.2008 jsme se s Lexem zůčastnili našich prvních závodů. Memoriál Františka Jaroše, který každoročně, úspěšně pořádá ZKO Netolice. Na cvičák jsme dorazili brzo ráno nejen s Lexem, ale s celou rodinou, i když jsem si byla moc dobře vědoma, že přítomnost kluků Lexovi na poslušnosti moc nepřidá, ba naopak, ale nešli jsme přeci dobívat žádný stupínek vítězů. Šli jsme si jen vyzkoušet jak to vůbec na takových závodech a zkouškách probíhá. V 9.00 proběhl nástup, zahájení a losování startovních čísel. Ze 17-ti účastníků jsme stáli třetí od konce a když na nás došla řada v osudí zbývaly 3 čísla: 1,2 a 11. Polil mě studený pot při pomyšlení, že na našich prvních závodech půjdeme ještě k tomu všemu první na řadu. Naštěstí jsem vytáhla jedenáctku. Vedle nás kamarádka Evka s Nerem (také jejich první akce) tahá č. 1, je mi jí líto, ale zvládli to na jedničku a tak jsme se hned v začátku mohli radovat. Čas utíkal jako voda a najednou jsme stáli na startu. Zapsali jsme se u paní rozhodčí opravdu dobře, jen co je pravda. Těsně než jsme stačili zaujmout polohu, přišlápla jsem Lexovi packu až zakníkal. "To je pěkný začátek" okomentovala to rozhodčí s úsměvem na rtech. Teď asi zapracovali myšlenkové pochody, protože vzápětí dodala: "Jen aby to nebyl úmysl." "Jejda to ne!" dušuju se "Bolí mě to víc, než toho psa." Ale řeknu vám, ještě že rozhodčí je příjemná pohodová ženská, být to nějaký suchar asi by mně to pěkně rozhodilo a co by jsme pak na place předvedli to fakt nevím. K poslušnosti moc psát nebudu, můžete se podívat zde: http://www.youtube.com/watch?v=FotzZeZ04WI snad jen bodování v základní části, co si pamatuju: přivolání - 10, ovladatelnost na vodítku - 9, bez vodítka - 8, sedni, lehni, vstaň - 9, odložení - 9 (převaloval se jako prase a kníkal). Celkem tedy 45 bodů. Skupinové cviky 44 bodů. A teď se musím přiznat, co jsem z videa vystřihla. Ne, že by to byl úmysl, ale aby to mělo tu správnou poentu, musela bych tam nechat celé dvouminutové odložení a uznejte, že to by byla asi nuda, i když....zkrátka asi v polovině odložení se Lexus ráčil posadit a prováděl ho v sedě. Civěl po klukách, zase kníkal a já ho očima špendlila k zemi, aby nezdrhnul. Naštěstí se po (pro mě nekonečné) chvíli zase uložil. A to jsem na odložení tolik vsázela. Nikdy mi z něj neutekl a taky nepamatuju, že by vyváděl takové hlouposti. Mohl k němu přiběhnou jakýkoliv pes s tím že si půjdou hrát a on ležel jak přibitej. Jak kdyby v sobotu věděl, že nejenom on, ale i já musím někoho poslouchat. :-)) Další takovou perličkou byla naše skupina. Neznámá 13-ti měsíční fenka, která Lexovi padla do oka hned po ránu. Náramně se spolu kamarádili a když si byli na blízku, táhli se k sobě jak magnet. Proběhla mi hlavou myšlenka - hlavně ať spolu nejsme ve skupině. No a co myslíte?:-)) To by jsme to měli moc jednoduchý! Jasně že jsme. Navíc o sobě vím, že mám problém udržet lajnu (máme s Lexem rychlejší krok) a tak jsme se sčuchli s onou fenkou až otočka čelem vzad dopadla tak jak dopadla. Navíc pak při povelu: "vlevo protichodem" jsem to málem střihla do prava. Myslím si, že skupinová poslušnost se nám moc nepovedla, ale to nevadí, protože závody i přesto mrazivé a větrné počasí byly moc fajn a taky víme, kde máme mezery. Obdrželi jsme celkem 89 bodů, 7. místo a byli jsme moc spokojený. I naše holky cvičitelky z nás měli velkou radost a to nás těší ze všeho nejvíc. 1.5. se chystáme na zkoušku ZOP a pokud by to vyšlo a dodělali jsme konečně i ten aport, tak i na ZZO. Ještě na závěr pár fotek ze závodů: http://lexus.rajce.idnes.cz/zavody_-_ZOP/
Komentáře
Přehled komentářů
Každý začátek je těžký ...a každý závod má své kouzlo a na každém nás to chlupaté stvoření něčím překvapí...tak,že si nemůžeme být nikdy jistí.Chi.
Gratulujeme
(Tasy a smečka, 25. 2. 2008 7:47)